Tomáš Beránek

Dne 3. ledna 2025 nás bohužel náhle opustil spoluzakladatel oddílu Dinosaurus RNDr. Tomáš Beránek (nar. 15.3.1962). Zde jsou vzkazy pro Tomáše i pro všechny ostatní, kteří by si chtěli o Tomášově cestě nejen oddílem přečíst:

Giordano, co jsem Ti nikdy neřekl

Seznámil nás Iša, poprvé jsme si zalomili palec na táboře v Luzích u Kamýka nad Vltavou.

Od začátku mne fascinovala Tvá povaha, přístup k životu v šedivém komunistickém Československu, obrovská odbornost – nejen v přírodních vědách. Zcela jsi mě dostal svými mapami, které jsem si vždy, když to šlo, archivoval. Oba jsme asi cítili, že se báječně doplňujeme, a tak jsme brzy (v duchu cimrmanovské poučky, že bořit mocnářství je třeba začít od dětí) spolu vedli družinu v pionýrském oddíle na Pankráci. Štvala nás tam ale politika, takže jsme v roce 1984 přišli do základní školy Masná a tam ve třídě paní učitelky Černohorské založili báječný přírodovědně ekologický oddíl Dinosaurus.

Oba jsme studovali a Dinosaurus a vše, co kolem vznikalo, nám oběma zcela ovlivnilo životy na dlouhou dobu.

Každodenní vele-pečlivé přípravy na schůzky a výpravy (Dinky), slavnostní notýsky, oddílový slib, modrý život, meteorologické pozorování, krmítka, Diklávy, Lesy volají, Dinosaurus pomůže, kopání studny na tábořišti (aby druzí mohli pít.), originální výpravy i letní tábory. Ale taky nabalování lidí kolem, včetně programů typu Šálení. Taky muzika, koncerty poloilegálních písničkářů, Svojšice i Porty. Setkání se všemi lidmi sis zaznamenával (s dokonalostí a estetikou sobě vlastní), do sociologického „bodovacího notýsku“, kde např. každý telefonní hovor byl půl bodu, osobní setkání jeden bod (ne víc za den). A každý měsíc jsi vyhlašoval vítěze – byl jsem to pravidelně já, i když mne občas předhonila nějaká ženská – například Ivana Johnka, protože jsi měl speciální body za polibky a další (dodnes nerozklíčované) kontakty s opačným pohlavím… Oddíl a parta – to byl střed našeho světa. Byli jsme pilní, zaťatí – a po zásluze úspěšní!!! Byly to neuvěřitelné roky života, které mi nikdy nezmizí ze vzpomínek.

A bylo úplně logické, že jsme aktivně tvořili historii – a spolu s mou ségrou Gizelou, Jirkou a naší tehdejší spoluvedoucí Janou – jsme byli v pátek 17. listopadu 1989 na shromáždění na Albertově i na celém pochodu na Vyšehrad, dál k policejnímu zátarasu u ministerstva spravedlnosti a pak nahnáni a obklíčeni na Národní. Dostali jsme policejním obuškem při úniku do Mikulandské, děkovali Bohu, že jsme přežili a rozhodli se tohle už komunistům neodpustit. Druhý den ale byla oddílová výprava, na které jsme s Dinosaury poslouchali Hlas Ameriky a v neděli se zakládalo Občanské fórum.

Po Sametu přišla devadesátá léta plná výzev a nadějí. Dodnes považuji za správné a logické, že se naše cesty rozešly, Dinosaurus měl bratříčka Stegosaura a každý svou práci, kterou chtěl dělat. Tys učil studenty na Přírodovědecké fakultě a publikoval mraky odborných článků, já se snažil budovat novou nekomunistickou státní správu v oblasti životního prostředí. Díky rozumnému rozchodu jsme zůstali kamarády a nadále jsme měli celou tu naši partu a akce společné.

Tvé široké srdce a touha být prospěšný Tě zavály do Nepálu, kde jsi rok co rok odváděl neuvěřitelnou práci … Namasté, Tome!

Nevyšlo Ti manželství s Janou – Jupicí, z něhož máš tři děti, pak jsi ale potkal Lídu, brzy vám přibyla Mája a Tvůj život byl – vzdor všem problémům a starostem – krásný, láskyplný a užitečný pro druhé. Dinosaurům jsi dělal pravidelně cestovatelské přednášky ze svých cest – ta, která měla být teď v lednu, už nikdy nebude.

Vzdor indické věštbě, že tu budeš do 88 let, Ti osud život zkrátil útokem na to, co jsem u Tebe vždy obdivoval – na Tvé srdce. Najednou tu nejsi. Budeš chybět – nejen mně. Odpočívej v pokoji, kamaráde!

Erik, 3. 1. 2025

A ještě se připojuje jedno z „našich dětí“ – Vlasýk:

Ahoj Tomáši,

připojím se taky k dopisu od Erika. Seznámili jsme se na táboře český spořitelny na javorový skále. Tam jsi mě už zval do oddílu Dinosaurus. Moc se mi nechtělo, neměl jsem do tý doby k tomu důvěru, ale zkusil jsem a nikdy nelitoval. Ten oddíl byl fakt od začátku úplně jinej. Vzpomínám na všechny tábory. Kromě všeho, o čem už psal Erik, mám pár svejch drobnejch vzpomínek, třeba jak jsi mě naučil sestavit mapu k předpovědi počasí podle těch divnejch čísel, jak je hlásili v rádiu. Vyfotil jsi mě na památnej zatykač Tobyho Spencera na Eldorádu 1988. Jednou v zimě jsme spolu jen tak naslepo vyrazili stopem na Pomezní boudy a pak v létě na návštěvu tábora na Vysočině. Bylo toho samozřejmě mnohem víc a dalších asi mnohem větších zážitků. Tak jsem rád, že jsem tě poznal a nepropás. Díky, že jsi takovej kamarád.

Vláďa

A ještě vzkaz od Ivany – Johnky:

Ahoj Tomáši,

poznali jsme se v pankráckém oddíle. Později jsi mi nabídli spolupráci v oddíle Dinosaurus. Byly to krásné roky, mám spoustu vzpomínek a zážitků. Ať už z běžkování na horách nebo když jsme spolu dělali čerta a Mikuláše a na Václaváku vešli do prodejny Klenotů (kde jsem tehdy pracovala) - a tam si doopravdy mysleli, že jsou přepadeni…… Nebo když jsme jeli do Drážďan a schovávali marky pod sedačkou ve vlaku a Ty jsi je potom nemohl vyndat. Bylo toho hodně a hodně jsme se nachechtali. Vždy jsi byl zdvořilý, pozitivní a nabízel pomocnou ruku.

Odpočívej v pokoji.

Iva - Johnka

Vzkaz od Ivany – Sýkorky:

Ahoj Tomáši,

Potkali jsme se jako cizí lidi na podnět našich matek někdy na konci jara před 40 lety a hned vyrazili do Štupartské ke Geussům na poradu k letnímu táboru.

Později jsem se dozvěděla, že si všichni mysleli, že spolu chodíme, ne nebylo to tak, ale na táboře jsme pak byly slušně dobrá dvojka. Vzpomínek je spousta-třeba jak píše bratr o fotce desperáta - stála jsem vedle Tebe a snažila se na Vláďu dělat přísné obličeje, aby se tvářil zlotřile a Ty jsi geniálně zachytil jeho úžasně potměšilý úsměv.

A pak samozřejmě veselé představení pro děti, kdy jsem Ti dělala Šmudlu - Sněhurko:-) Pro mne je, ale do paměti vrytý můj poslední rozhovor s Tebou. Na Barče. Byl to zvláštní povídání o strachu z budoucnosti Tvojí práce v Nepálu, o tom co jsi tam dokázal, jaké máš v nepálské komunitě nesmazatelné místo a Tvoje obavy o pokračování Tvého odkazu. Už tehdy jsem měla z tvého skoro monologu divný pocit a zpětně mne z toho mrazí. Věřím, že Tvůj strach byl zbytečný a na Tvoje práce bude pokračovat.

Tomáši, rozhodně jsme si nebyli cizí a já nezapomenu.

Ivana

Vzkaz od Aleny Vrabčáka:

Milý Tomáši,

nějak tomu stále nemůžu uvěřit, ale když jsem si přečetla vzpomínky ostatních, musím přidat pár svých.

Jako by to bylo včera, vidím před očima, jak jste poprvé přišli s Erikem do třídy 3.A, stáli na stupínku a povídali nám o nově zakládaném přírodovědném oddílu.

Potvrzuji Vlasýkova slova – oddíl a jeho akce byly vždycky naprosto nadstandardní, luxusní, neopakovatelné zážitky, které ovlivnily naše dětství a naše osobnosti a vytvořily nám krásné vzpomínky, které nikdy nevymizí. Při další cestě životem jsem nepotkala nikoho, kdo by zažil něco podobného, tak pozitivního, hodnotného – byl to unikát.

Tvé mapy studené a teplé fronty, vyvěšené na nástěnce v jídelně v modrém a červeném provedení s pečlivostí Tobě vlastní (přesně jak píše Erik), mě také vždycky fascinovaly. I Tvým písmem krasopisně nadepsané slavnostní notýsky, svůj mám stále schovaný.

K další ze vzpomínek tu mám i fotodokumentaci – vaše ukázka toho, jak se nemá poskytovat první pomoc – v tomto případě dlaha. Tenkrát jsme se u toho nasmáli...

Musím zmínit i táborovou etapu putování podél Sázavy, kdy jsme pod Tvým vedením zvládli celou trasu, včetně Michalovy horečky, který sotva pletl nohama a já Tě obdivovala, když jsi kromě svého batohu nesl na zádech i Michalův… Prostě sis ho hodil křížem na ten svůj a šel...

V neposlední řadě vzpomínám na Tvé čtení na dobrou noc. A když někdo zmíní některou z knížek, které jsi nám četl, vybaví se mi bublání Mastníka a Tvůj hlas, kterým nám se svým jedinečným přednesem čteš.

Tak snad se tam nahoře máš dobře, i když jsi tady raději měl zůstat s námi. Přišlo to příliš brzy...

Vrabčák

Vzkaz od Míly z Votic:

Můžu dát k dobru originální seznámení s Tomášem: Před lety (asi čtyřiceti) přijeli k nám na návštěvu můj bratr s rodinou a jeho dcera Andrea (později Hruška) se pochlubila, že chodí do oddílu Dinosaurus. Napsala jsem na kartičku morseovkou pozdrav od turistického oddílu TOM. Asi za deset dní se u nás objevil neznámý mladík a ukazoval tu kartičku. Překvapeně ho zvu dál a Karel s dětmi na mne posunky dělají: „Kdo to je?“ A já na ně: „Nevím!“ Pak došlo k vzájemnému představení a mnohaleté spolupráci a přátelství a to už znáš sám. Děkuji té kartičce a Tomášovi i Tobě za hodně krásných zážitků, které se nezapomenou. Míla.

Vzkaz od Aleny F.:

Milý Tomáši Giordano,

poznala jsem tě kdysi dávno v Čeřenicích přes Erika a Išu. Absolvovala jsem s tebou a ostatními výlety po okolí Čeřenic a pak i jiné. Vzpomínám si jak jsi mi na dotaz: "Kudy půjdeme?" řekl, že nejenom po cestách turistických. Byla jsem zvědavá jakých.

Část výletu, asi tak 2 kilometry, jsme se brodili v čerstvě zvoraném poli s asi 2 až 3 kg mokrého bahna na každé pohorce. Byl jsi zkrátka zvyklý chodit "Cestou necestou, polem nepolem". Rozhodně sis nevybíral jednoduché a snadné cesty. Tehdy jsem z toho nadšená nebyla, ale pochopila jsem, že jsi neobvyklý člověk zvyklý dělat neobvyklé věci.

I jiné výlety s tebou byly zajímavé. Například ten v okolí mšenských Pokliček. Dokázal jsi velice odborně a fundovaně mluvit o skalních útvarech, které jsme viděli. Bylo vidět, že jsi Karlovu univerzitu neabsolvoval nadarmo. Díky tobě jsem poznala Akku, velmi sympatického Nepálce. Šli jsme tehdy na výlet ze Svatého Jana pod Skalou. Akka nešel, ale do prudkého kopce téměř běžel. Obdivovala jsem jeho rychlost, vytrvalost, neustálý úsměv na rtech a starost o druhé. To mi pomohlo pochopit proč jsi tolik času ve svém životě věnoval Nepálcům.

V počátcích Namasté Nepál jsem ti pomáhala vypracovat seznamy nepálských dětí určených k adopci na dálku. Díky tvému entusiasmu se zlepšil život stovek nepálských dětí. Byly z rodin, které by si jinak nemohly dovolit posílat své děti do škol. A to nemluvím o výstavbě škol v Nepálu.

Také jsem s tebou absolvovala oslavy nového roku Lhosar spojené s prodejem kalendářů a různých dárkových předmětů. Zisk byl určen pro podporu nepálských dětí.

Svůj život jsi zasvětil práci pro Nepálce a své 2 rodiny. Proto se s tebou loučím pozdravem "Namasté", já se klaním tobě.

Alena